Přeskočit na obsah

The Entertainer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
The Entertainer
Přebal prvního vydání „The Entertainer“
Přebal prvního vydání „The Entertainer“
skladba od Scotta Joplina
Vydáno1902
Formátragtime, two step
Délkaobvykle 3:53
VydavatelstvíJohn Stark & Son
Alternativní názvy„A Rag Time Two Step“
Živé vystoupení „The Entertainer“ v roce 2007

„The Entertainer“ je klasická klavírní skladba Scotta Joplina z roku 1902.[1]

Nejprve se prodávala jako noty u firmy John Stark & Son ze St. Louis ve státě Missouri[2] a v 10. letech 20. století jako klavírní válečky, které se přehrávaly na klavírech.[1] První nahrávku pořídili bluesoví a ragtimoví hudebníci Blue Boys v roce 1928, skladbu zahráli na mandolínu a kytaru.[1]

Jako jedna z klasik ragtimu se vrátila do mezinárodního povědomí v rámci ragtimového revivalu v 70. letech 20. století, kdy byla použita jako hudební motiv k oscarovému filmu Podraz z roku 1973. Adaptace skladatele a klavíristy Marvina Hamlische se dostala na 3. místo popového žebříčku Billboardu a v roce 1974 se udržela po dobu jednoho týdne na 1. místě žebříčku easy listening.[3] Děj filmu se odehrává ve 30. letech 20. století, tedy celou generaci po skončení mainstreamové popularity ragtimu, což vyvolává nepřesný dojem, že ragtimová hudba byla v té době populární.

Recording Industry Association of America ji zařadila na 10. místo svého seznamu „Skladby století“.[1]

Hudba

[editovat | editovat zdroj]

Skladba „The Entertainer“ má podtitul „A Rag Time Two Step“, což byla forma tance oblíbená přibližně do roku 1911 a styl, který byl v té době mezi ragy běžný. Struktura je následující: Intro-AA-BB-A-CC-Intro2-DD.[2]

Primárně je skladba zasazena do tóniny C major, nicméně v části C (běžně označované jako „Trio“) moduluje do F major a v části D přechází zpět do C major. V části B je uvedeno, že melodie má být při opakování hrána o oktávu výše.

Současný skladatel Monroe Rosenfeld v listu St. Louis Globe-Democrat ze 7. června 1903 označil skladbu za „nejlepší a nejpříjemnější“ z dosavadních Joplinových skladeb.[2] Joplin skladbu možná zahrál na dobročinné akci v Parsonsu v Kansasu 27. dubna 1904.[4]

Sugestivní je věnování ragu „Jamesi Brownovi a jeho Mandolin Clubu“, autor Rudi Blesh napsal, že „některé melodie připomínají vybrnkávání a rychlá tremola malých ocelových strunných nástrojů, na které se hraje trsátkem“.[5] Stark vydal úpravu skladby pro dvě mandolíny a kytaru.[2]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]

Autorská práva na byla zaregistrována 29. prosince 1902 spolu s dalšími dvěma ragy, „A Breeze from Alabama“ a „Elite Syncopations“. Všechny tři skladby vydalo nakladatelství Stark.[2] Ústředním prvkem původní obálky byla karikatura černocha ve společenském oděvu na divadelním jevišti, který se účastnil minstrel show.[zdroj?]

Popularita a odkaz

[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1970 vydal Joshua Rifkin nahrávku s názvem Scott Joplin: Piano Rags[6] na klasickém labelu Nonesuch, kde se jako druhá skladba objevil „The Entertainer“. Během prvního roku se jí prodalo 100 tisíc kopií a nakonec se stala první milionovou deskou společnosti Nonesuch.[7] Dne 28. září 1974 se v žebříčku Billboard Best-Selling Classical LPs deska umístila na 5. místě, navazující Volume 2 na 4. místě a kombinovaný komplet obou dílů na 3. místě. Samostatně se oba svazky držely v žebříčku šedesát čtyři týdnů.[8] Album bylo v roce 1971 nominováno na dvě ceny Grammy, a to v kategoriích Nejlepší notové album a Nejlepší sólový instrumentální výkon (bez orchestru), ale při slavnostním předávání 14. března 1972 Rifkin nezvítězil ani v jedné kategorii.[9] V roce 1979 Alan Rich pro New York Magazine napsal, že tím, že dal umělcům jako Rifkin příležitost vydat Joplinovu hudbu na disku, Nonesuch Records „téměř sám vytvořil Scott Joplin revival“.[10]

Marvin Hamlisch lehce upravil a zaranžoval Joplinovu hudbu pro film Podraz z roku 1973, za který 2. dubna 1974 získal Oscara za nejlepší původní hudbu a adaptaci.[9] Jeho verze písně „The Entertainer“ se 18. května 1974 dostala na třetí místo v žebříčku Billboard Hot 100,[11][12] což přimělo deník The New York Times napsat, že „celý národ si jí začal všímat“.[13] Díky filmu a jeho hudbě začala být Joplinova tvorba oceňována ve světě populární i vážné hudby a stala se (slovy hudebního časopisu Record World) „klasickým fenoménem desetiletí“.[14] Ve Spojených státech je „The Entertainer“ jednou z mnoha písní, které běžně hrají zmrzlináři, aby upoutali pozornost.[15]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Entertainer (rag) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d SULLIVAN, Steve. Encyclopedia of Great Popular Song Recordings. [s.l.]: Rowman & Littlefield 830 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-5449-7. (anglicky) Google-Books-ID: GQglDwAAQBAJ. 
  2. ↑ a b c d e JASEN, David A.; TICHENOR, Trebor Jay. Rags and ragtime : a musical history. [s.l.]: New York : Dover 390 s. Dostupné online. ISBN 978-0-486-25922-2. 
  3. ↑ WHITBURN, Joel. Top Adult Contemporary: 1961–2001. [s.l.]: Record Research, 2002. ISBN 0-89820-149-7. S. 110. 
  4. ↑ The Evening Herald 27 Apr 1904, page 2. Newspapers.com [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Rudi Blesh, p. xxiv, „Scott Joplin: Black-American Classicist“, Introduction to Scott Joplin Collected Piano Works, New York Public Library, 1981
  6. ↑ Nonesuch Records Official Website. Nonesuch Records Official Website [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Nonesuch Records | About. Nonesuch Records Official Website [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Billboard 1974a, s. 61.
  9. ↑ a b LA Times n.d.
  10. ↑ Rich 1979.
  11. ↑ Charis Music Group, compilation of cue sheets from the American Top 40 radio Show [online]. [cit. 2009-09-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ Billboard 1974b, s. 64.
  13. ↑ KRONENBERGER, John. The Ragtime Revival—A Belated Ode to Composer Scott. The New York Times. 1974-08-11. Dostupné online. 
  14. ↑ Record World Magazine. July 1974, quoted in: Berlin, Edward A. (1996). King of Ragtime: Scott Joplin and His Era, p. 251.
  15. ↑ NEELY, Daniel Tannehill. Soft Serve: Charting the aural promise of ice cream truck music. Esopus. New York City: Spring 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-05. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=The_Entertainer&oldid=23750671“